Něco o mně
Psát příběhy jsem začal docela brzy. Jako dítě. To když má o rok a půl starší ségra začala psát také. Příběhy o kamarádech pejscích, kteří se plavili lodí po světě a zažívali různá dobrodružství. Pejsky jsme totiž strašně milovali. Ségra měla Hafíky a já Hafňoury. To abych se odlišil. A já tehdy dostal první životní lekci. Když chceš po někom o rok a půl starším, aby ti průběžně ilustroval kapitoly tvé knížky, nesmíš jej před tím kudlit za vlasy.
Jmenuji se Vít Halška, je mi pětačtyřicet, a na ty příběhy z dětství si stále vzpomínám. Přestože jsou přesně tak naivní, jako by je psalo desetileté dítě, jsem za ně rád. Jsou moje, nikdo mi je nevezme a třeba budou mít mé děti chuť si je někdy přečíst. I s těmi hezkými ilustracemi, které jsem místy bohužel musel díky sestřině logicky obhajitelné naštvanosti nahradit i těmi svými, méně vydařenými. Ale i díky nim jsem pochopil, že se člověk nemá vzdávat a jít si za svým cílem. Byť ten výsledek není takový, jaký si vysnil. Ale už jen přiblížit se snu je pro mě úspěchem. Druhou možností je doma sedět na zadku a všem kolem říkat, jakou skvělou knížku bych mohl napsat, kdybych měl čas a tužku po ruce, kdykoliv mě něco napadne.